PROLOG

Ani se nenaděješ, a co nebylo, tak je. Anebo co je, tak znenadání není. Uchopit kapku vody mezi prsty, stisknout plamínek… Všechno, co je, tak někdy bylo poprvé.  A jednou, nebylo-li to hned, zas bude naposled.

HOSTÉ

Jiří Stivín, flétna

MÍSTA NATÁČENÍ

• Dům kultury Všenory
• Nejmenované sídliště

ZVUK A VIDEO

Kolorej

TEXT

Představ si, že tohle Teď
zůstane už navždy teď.
Představ si, že každé teď
je současně naposled.

Jednou bylo poprvé
co se poved první krok
když k východu zmizel vchod.
co se trn do vlasů vplet,
když ti na dlaň motýl sed.
Ale teď doufáš, že to nebylo naposled.

Jednou bylo poprvé
co ti ráno vystyd čaj
když den skončil, než začal.
co ti potěh přetáh hřbet
když před tebou vykvet květ.
Ale teď doufáš, že to nebylo naposled.

Jednou bylo poprvé
když tvůj kámoš zradil slib,
co ti konečně došel ten blbej vtip.
co vzdor vodě uschnul strom
když tu náhle ztich – metronom.

A teď doufáš ze všech sil,
že to nebylo naposled.
Ten pocit tě probudil,
že to nebylo naposled.